Písemná část zkoušky DELF B2 prověřuje nejen schopnost vyjádřit se k danému tématu, ale také úroveň jazykové vyspělosti studenta. Na rozdíl od nižších úrovní už zde nestačí jen správně formulovat základní věty. Uchazeč by měl ukázat, že zvládá bohatou slovní zásobu a různé gramatické prostředky.

Častou chybou je, že studenti používají opakovaně stejná slova nebo se drží několika rádoby bezpečných gramatických konstrukcí. To sice vede k relativně bezchybnému textu, ale nepůsobí to jako práce na úrovni B2. Zkoušející oceňují pestrost, tedy schopnost říct totéž více způsoby, vyjádřit nuance a správně použít komplexnější struktury.

Například místo toho, abyste stále používali “je pense que“, můžete sáhnout po variantách jako “à mon avis“, “il me semble que“ nebo “on pourrait envisager que“. Podobně je vhodné střídat časy a ukázat, že ovládáte nejen přítomný čas, ale i minulý, budoucí čas nebo podmiňovací způsob. Vhodně použitý subjonctif je pro komisi jasným signálem, že jazyk ovládáte na úrovni, kterou zkouška vyžaduje.

Nejde ale jen o to „nacpat“ do textu složité formy. Důležité je, aby byla slovní zásoba i gramatika funkční a přirozená. Text musí být soudržný, s jasnou strukturou a logickými přechody mezi myšlenkami.

Pamatujte, že DELF B2 hodnotí schopnost psát jako samostatný uživatel jazyka: někdo, kdo se umí vyjádřit přesně, plynule a s dostatečnou variabilitou. Proto trénujte různé formulace a nezapomínejte: čím pestřejší bude vaše vyjadřování, tím silnější dojem na zkoušející uděláte.

Jedním z klíčových momentů zkoušky DELF B2 je schopnost komunikovat plynule a jasně, i když se student občas dopustí chyby. Na této úrovni se totiž neočekává naprostá bezchybnost, ale spíše schopnost jazyk aktivně používat a zvládat situace, které při komunikaci přirozeně nastávají.

Často se setkávám s tím, že studenti mají strach sami sebe během ústní zkoušky opravovat. Myslí si, že tím působí nejistě, nebo že si tím „kazí“ dojem. Opak je ale pravdou. Schopnost uvědomit si chybu a opravit ji je na úrovni B2 velmi ceněná, protože ukazuje, že student jazyk skutečně ovládá, dokáže s ním pracovat a má vyvinuté tzv. metajazykové povědomí.

Představte si situaci: během prezentace řeknete «Il est interdit de fumer dans le voiture». Okamžitě si uvědomíte, že by mělo být «dans la voiture». Pokud se opravíte, ukazujete zkoušejícímu, že chybu poznáte a že vaše vyjadřování není automatické opakování naučených frází, ale vědomé používání jazyka.

Samozřejmě není třeba zastavovat se u každého drobného zaváhání. Důležité je opravovat ty chyby, které by mohly působit rušivě nebo měnit význam sdělení. Přirozená, sebevědomá oprava je pro komisi signálem, že student dosáhl skutečné úrovně B2 – tedy úrovně samostatného uživatele, který se dokáže vyjadřovat s jistotou, ale zároveň ví, že jeho učení je proces.