Jakou mám vlastně úroveň francouzštiny?
Podobnou otázku si při studiu cizího jazyka klade řada lidí. Určit vlastní jazykovou úroveň přitom není tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Znalost jazyka totiž není dovednost, kterou lze změřit jedním testem. Člověk může například velmi dobře rozumět psanému textu, ale mít výrazně slabší mluvený projev. Proto je při určování úrovně důležité sledovat všechny čtyři jazykové dovednosti (mluvení, psaní, porozumění psanému textu a porozumění mluvenému slovu) a především to, co člověk v daném jazyce skutečně dokáže.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky
(SERR/CEFR)
Nejčastěji se k popisu jazykové úrovně používá právě Společný evropský referenční rámec pro jazyky. Ten rozděluje znalost jazyka do šesti hlavních úrovní A1, A2, B1, B2, C1 a C2 a zároveň konkrétně popisuje to, co uživatel jazyka na dané úrovni zvládá. Na úrovních A1 a A2 se jedná o základního uživatele. Člověk na těchto úrovních zvládá především běžné a předvídatelné situace. Umí například představit sebe a svou rodinu, mluvit o každodenních potřebách a orientovat se v jednoduchých informacích. Uživatel na úrovni B1 a B2 je již samostatný uživatel. Na těchto úrovních člověk dokáže jazyk používat samostatně. Umí komunikovat o běžných i některých abstraktnějších tématech, rozumí hlavním myšlenkám složitějších textů a dokáže vyjádřit svůj názor. Úrovně C1 a C2 patří velmi pokročilým uživatelům. Člověk na takové úrovni dokáže jazyk používat flexibilně a přesně. Rozumí komplexním textům a projevům, dokáže se vyjadřovat spontánně a pracovat i s jemnějšími významovými či stylistickými rozdíly.
Stačí rozřazovací on-line test?
On-line test může být užitečný, ale je potřeba vědět, co přesně testuje. Již jsem zmínila, že existují čtyři jazykové dovednosti (mluvení, čtení, poslech, psaní) a tyto dovednosti se nerozvíjejí vždy stejnou rychlostí. Člověk může například sledovat filmy ve francouzštině a mít velice dobré porozumění, ale pokud téměř nemluví, jeho aktivní vyjadřování může za poslechem výrazně zaostávat. Test tedy může být dobrým orientačním bodem a hodnotícím nástrojem, nikoli však definitivním potvrzením úrovně.
Závěrem
Zjistit svou úroveň cizího jazyka tedy neznamená pouze udělat jeden test a získat označení A1 nebo C2. Skutečná jazyková úroveň je komplexní záležitost a neměla by to být pouze nálepka. Je to profil, který se postupně vyvíjí. A místo otázek „Jsem A2 nebo B1?“ by si měl student raději pokládat otázky typu „Dokážu už..? Rozumím, když..?“
